A je to opět tady – roztáčíme hvězdná kola! Se začátkem nového semestru se začal diář plnit téměř rychlostí světla, a to událostmi příjemnými, tudíž i očekávanými. Na rozdíl od uběhlých několika týdnů, kdy poslední Mohykánové válčili ze všech zbývajících sil s příšerou zvanou zkouškové období. Nutno podotknout, že nakonec jsme přece jenom všichni přežili. A i když to v některých momentech působilo značně dramaticky, měli jsme to pod kontrolou.
Ale čo bolo, to bolo a už sa to nedá vrátit zpet…tudíž nemá smysl se tím moc zabývat. Upírejme tedy společně své zraky vstříc světlým zítřkům, které nás čekají. Musím hrdě poznamenat, že už jsme podnikli první kroky k přípravám tábora a vyvíjí se to značně slibně. Je se na co těšit…zbytek necháme prozatím skrytý za hustým a neproniknutelným kouřem z vodní dýmky. A to čistě proto, abych nechala naše potenciální účastníky „napnutý jak malý gatě“, jak už se to tak říká.
Nebývale činní jsme i na jiných frontách, tedy na poli víkendovek. I když nebývale činní není úplně výstižné, protože aktivita a elán jsou nám zkrátka vlastní. V rámci politického, geografického i tématického spektra jsme se rozkročili pěkně zeširoka. Z těch tradičních akcí je tady jako každý podzim, každé Velikonoce (podobnost s výrokem z nejmenovaného kultovního filmu je čistě náhodná) irskotaneční víkendovka na Bučovicích. Jistou, i když ne tak hluboce zakořeněnou, tradici mají i akce v pevnosti Josefov, kam se po nějaké době Fénix zase vrací. Ale protože nejsme konzervativní a nelpíme tudíž tolik na tradicích, přinášíme i inovativní a fungl nové akce. Mezi ně patří například improdivadelní víkendovka na hradě Orlík u Humpolce určená všem nevybitým exhibicionistům a zaměřená, logicky, na improvizační divadlo. Horkou novinkou je taky hrad Helfštýn, kam můžete vyrazit do plyšového království, ale kdo ví, zda bude tak měkké jak se zdá.
Doufám, že se vám daří aklimatizovat ve škole líp jak mně. Mám za sebou první týden a jsem z toho docela hotová. Po relativně dlouhé době volna je to šok, asi jako rozpálená od sluníčka skočit do ledové vody, takže mi nezbývá než doufat, že se nedostaví křeč a rychle si zvyknu. Pokud taky máte tendence utíkat z přednášek kdykoliv, když se naskytne něco lákavějšího na programu, vězte, že jsem na tom úplně stejně.
Budeme si tedy společně vtloukat do hlavy citát klasika „Učit se, učit se, učit se“ a doufat, že to zabere. Těším se, až se společně potkáme na nějaké víkendovce a školu aspoň na ty dva dny pustíme z hlavy. Tak slibuji!
Vaše vzorná studentka, která za žádných okolností nedává přednost divadlu před přednáškou z botaniky…
Tessáčová